Peru, Bolívie, cestopisy, zájezdy, exotika, dovolená s CK Poznání­

14. 7. - 15.7.SZEGED - EDIRNE

14. 7. SZEGED – EDIRNE

V 5.30 jsme na hranicích se Srbskem. Projíždíme poměrně rychle, ovšem nedaří se nám natankovat. Benzín není. Na první pumpě kousek dál už ovšem ano. Daří se nám tu i vyměnit na dálniční poplatky. Po ranní očistě pokračujeme dál. Silnice je prázdná, krajina fádní. Jedinou výjimkou je Bělehrad. Je na něm ovšem také poznat, čím „jugoška“ nedávno ještě procházela. Všechno je šedivé, oprýskané, v silnici obrovské díry. Jako u nás za Komančů.
I když...
Na další čáře jsme ve 14.15. Bohužel jsme se asi hodinu zdrželi kvůli opravě světel. Museli jsme vyměnit nějakou součástku. Celkem příjemně nás Srbové překvapili. Jednalo se o poměrně speciální díl na počítač. Originál Opel. V servisu u silnice akorát někam brnkli a za hodinku už se za námi prášilo. Méně příjemná už byla cena. Tím nás ale nepřekvapili. Podobné situace se prodražují všude na světě. 130 USD. Hlavě, že můžeme pokračovat dál.
Hranice byla bez problémů, sice nás obrali asi o 22 USD za dezinfekci a dálnici, ale s tím se počítalo.
 Cesta docela ubíhá, i když některá omezení nechápeme. Děláme jen krátké „čurpauzy“, „benzinpauzy“ a jednu melounovou, kde Piškot ukazuje své „smlouvačské umění“. Koupil asi 7-8 kg melouna za 100 Kč. Ovšem svítil spokojeností, protože to prý uhádal na polovinu. No nekup to za ty prachy...:-))
Přes mnohonásobná omezení rychlosti jsme se konečně prokousali k další, tentokrát bulharsko – turecké hranici asi ve 20.40. Vše OK a před 23. hodinou už stavíme stany v nám už známém Fifi campu za příhraničním tureckým městem Edirne. Najeto 1665 km. Přišla chvíle Piškotova melounu...

 15.7. EDIRNE – KULU

Spíme do devíti, pak přichází na řadu druhá půlka Piškotova melounu a v 10.00 vyrážíme do Edirne vyměnit peníze, nakoupit a Piškot se Sašou omrknout „Selimovku“, jak ji Michal „pracovně“ nazývá. ( Jedná se o známou Selimovu mešitu).
Trvalo to všechno o něco déle, než jsme předpokládali, ale nedejte si kebab za 10 Kč. Slupli jsme každý dva a jako neskuteční pracháči a buržousti (kurs je asi 1 370 000 TL za 1 USD) opouštíme Edirne směrem na Istanbul, Ankaru a Alanyi. V Istanbulu, kde se nezastavujeme a jím projíždíme po okruhu přes most do Asie, zjišťujeme, že od nás je to do Asie rovných 1847 km. Ovšem se zajížďkou do campu a nákupem v Brně.
Za Ankarou hledáme nocleh, nic se nám ovšem nezdá dost dobré. Ne, že by nebylo místo. Všechno je ale obsazeno nomády a Saša jako blondýna mírně panikaří, což samozřejmě všichni využíváme k nejapným žertům na její adresu. Nakonec spíme v hotelu ve městě Kulu. Povečeřeli jsme v hospůdce nedaleko hotelu a jsme maximálně spokojení. To ovšem netrvá dlouho. V pokoji Piškota a Saši je nastěhovaný nějaký Turek. No tohle... Naštěstí je brzy všechno vyřešeno. Spletli jsme si patro. Jo, turecké pivo se jmenuje Efes a docela ujde...:-))).