SANLIURFA - ATATíśRKOVA PŘEHRADA - KAHTA, KAHTA - NEMRUT DAG - DARENDE, DARENDE - KAYSERI - Gí–REME - IHLARA

31. 7. SANLIURFA – ATATÜRKOVA PŘEHRADA - KAHTA

Celé dopoledne prohlížíme Urfu, která se nám líbí zatím nejvíc ze všech dosud navštívených měst. Má svou velmi zvláštní atmosféru. Je to město poutní, jak pro muslimy, tak pro křesťany. Kromě několika opravdu krásných mešit, mimo jiné jedné podle ummájovského vzoru, je tu také Abrahámova jeskyně, kde se údajně narodil. Poutníky se to tu jen hemží a celé město a zejména okolí i vlastní jeskyně jsou velmi působivé. Všude  a taky super bazar, takový už řekl bych, hodně východní. Zkrátka klasika, která nezklame. Docela jsme si pobyt v tomto městě vychutnali, popili čaj v parku plném fontán a květů, poobědvali nějaký ten kebábek a fičíme dál. Mimo jiné přejíždíme také přes Eufrat. Poblíž je hráz Atatürkovy přehrady a tak se jedeme podívat. Je prý 4. největší na světě. Je skutečně obrovská a můžeme si ji dokonce prohlédnout hezky zblízka, i když se to normálně nesmí. Jsme z daleka, a tak nás strážci nechávají jet dál. Jeden z nich si k nám sedá do auta a všechno nám ukazuje. Následuje samozřejmě pozvání na čaj, a tak se dovídáme další zajímavosti o zdejším kraji, jeho rodině atd. Fotku jsme mu samozřejmě poslali.
Pokračujeme dál, všude kolem jsou sady s pistáciemi a před Nemrutem taky obrovské hektary polí s tabákem. Zastavujeme v městečku Kahta, což je jakási základna pro výlety na horu Nemrut. Jsme připraveni na to, že tu budou na turisty čekat s otevřenou náručí, a hlavně dlaní. To se taky potvrzuje. Za camp chtějí 10 milionů. To je taková běžná cena za levný hotel. Tak je hezky uklidňujeme. 12 milionů za všechny jim nakonec stačí, ale až po slušné hádanici. Mimochodem na večer si kupujeme naproti v obchodě pivo. Za šest a bez hádání.

1. 8. KAHTA – NEMRUT DAG – DARENDE

Cesta je ze začátku celkem slušná, postupně se její kvalita ovšem zhoršuje. Zastavujeme na pár zajímavostech jako je římský most, pár stél a reliéfů ve skalách a pak už si to hasíme k Nemrutu. Hasíme je trošku silné slovo. Cesta má dosti stoupavý charakter, a tak si to Čochtánek zase jednou pořádně užívá. Tenhle Nemrut je jiný než ten u jezera Van, i když má stejný název. Poslední vrcholový úsek je dlážděný kočičími hlavami. Smůla je, že sem tam nějaká chybí a hlavně sklon je opravdu strmý, ale autíčko to nakonec zvládlo docela bez potíží.

Nemrut Dag je ve výšce 2150 m n.m. a to, co se tu nachází je skutečně fascinující. Na vrcholku je obrovský tzv. tumul, což je obrovská hrobka navršená z kamení. Uvnitř jsou zřejmě ostatky jednoho poblázněného krále, který si o sobě myslel, že je na úrovni bohů, a tak nechal vytvořit obrovské kamenné sochy, které je vyobrazují, a sebe ve stejné podobě k nim. Byl asi trošku nemocný nebo posedlý vlastní velikostí, těžko říci a ani na tom až tak moc nezáleží. Ty sochy jsou ovšem parádní, přestože se na nich zub času už dost podepsal. Celé místo má opět svou atmosféru, která by se dala krájet, pro nás je vše znovu umocněno tím, že jsme tu prakticky sami ve čtyřech. Prostě bomba.
Vracíme se zpět dolů, fotíme věže na ropných polích a pak ještě na oběd. Poblíž Malatye, která je centrem pěstování meruněk a kde se konají obrovské trhy, na nichž se toto ovoce prodává, samozřejmě také zastavujeme. To přece nejde neochutnat. Kupujeme jich kilo asi za dvacku a dohadujeme se, co provedeme se zbylým časem tady v Turecku. Rozhodujeme se projet Kappadocii, alespoň to nejzajímavější. Saša je totiž v této zemi poprvé. Zatím jedeme směr Kayseri a spíme v městečku Darende, kde jsme si našli malý útulný hotýlek.

2. 8. DARENDE – KAYSERI – GÖREME – IHLARA

Do Kayseri vede cesta přes poušť a pěkně se táhne. I když jsme jeli poměrně rychle, je to dálka a trvá až do půl druhé, než se před námi vztyčí Erciyes, což je sopka 3900 m vysoká, která dominuje okolí. Procházíme několik nejzajímavějších mešit, starý i nový bazar, dáváme si oběd a vyrážíme do Kappadocie. V Kayseri jsem nebyl deset let a dost se za tu dobu změnilo. Tenkrát to bylo velmi ortodoxní muslimské město. Zpracovává se tu vlna a nejen to vyrábí se tu velké množství koberců, které se sem i dováží z Iránu, a to bylo znát. Chodili jsme tu tenkrát v kraťasech a na lidech bylo vidět, že jim to moc není po chuti. Teď už jsme s Radkou chytřejší a všechno je v pohodě. Mohli jsme si to vychutnat. Dokonce jsme byli i v mešitách v době modlení úplně bez problémů. Kupujeme vodu, jdeme na kebab a pokračujeme do Göreme. Tam vypouštíme Piškota a Sašu do skanzenu. Sami jdeme na čaj za Osmanem, což je majitel campu, kam jezdíme s cestovkou. Je z nás pěkně vyvalený i s celou svojí rodinou. Po deváté večerní přijíždíme do kaňonu Ihlara přespat. Tam nás také znají a také jsou hezky překvapení. Chudáka kuchaře kvůli nám vzbudili, ovšem jídlo bylo jako vždycky vynikající.