Peru - Jmenujeme se Radka Vašíčková a Michal Holešínský a naše, nikoliv první, cesta do Jižní Ameriky, začíná počátkem srpna 2000 příletem z Prahy přes Amsterdam do Limy. Je už tma a tak začíná boj s taxikáři o to, který a za kolik nás zaveze do hotelu. Tam naštěstí všechno klaplo, a tak si v klidu můžeme vychutnat první večeři u "Číňana". Není to sice jihoamerická specialita, ale je to levné a je toho hodně.

Ráno, vzhledem k tomu, že náš hotel není v centru, používáme "MHD". Ta je v soukromých rukou, častá, levná a spolehlivá. Kromě řidiče jezdí i "vyřvávač", který je většinou dorosteneckého věku. Jeho úkolem je získat co nejvíc cestujících a vybírat jízdné. Vystupujeme na Plaza Grau a kolem sochy generála San Martína míříme na Jiron de la Union, kde je pěší zóna s bankami a směnárnami. Jeden doláč za 3,5 soláče. (Peruánskou měnovou jednotkou je Sol - v překladu slunce.) Odtud už je to jen kousek na Plaza de Armas s prezidentským palácem, katedrálou (s Pizzarovou hrobkou), arcibiskupským palácem a jezdeckou sochou Francisca Pizzara. Tvrdí se ovšem, že na koni moc jezdit neuměl. Za rohem je kostel San Francisco s kryptou a knihovnou se svazky ze španělské éry. Po návštěvě tržiště jdeme koupit jízdenky do Ormeňa, což je prý docela spolehlivá autobusová společnost jezdící po celé Jižní Americe. Pozítří totiž jedeme do Pisca.

Další den navštěvujeme archeologickou lokalitu Pachacamac. Je to jedno z nejpodivuhodnějších středisek starého Peru. Někdejší věštírna fungovala už před příchodem Inků. Obřadní středisko, bylo podobně jako Chavín a Tiahuanaco po celá staletí významným poutním místem a až do 16. století také věštírnou. Inkové uchovali jeho kult a dovolili, aby uctívání pokračovalo.

Chrámy, které tu jsou, mají stupňovitý charakter, a tvoří je několik terasovitých vrstev. Posvátné místo bylo vybudováno vyvýšeně, aby umožňovalo člověku vystoupit co nejblíže k bohům. Materiálem pro stavbu byly adoby, ručně tvarované a hlazené cihly z hlíny, které se sušily na slunci. Předpokládá se, že skutečné chrámy do kterých měli přístup jen kněží, stály na vrcholu stavby a byly ze dřeva nebo z jiného materiálu podléhajícího zkáze. Nás v Pachacamacu zaujaly dvě stavby. Chrám slunce, postaven pravděpodobně až v éře Inků, je nejlépe zachovanou stavbou celého komplexu. Jeho pět teras dosahuje výšky 108 m, jeho adobové zdi byly původně natřené červenou barvou, jejíž stopy jsou dodnes patrné. Z horní plošiny je nádherný rozhled na Tichý oceán. Mezi dalšími troskami jsou také zbytky dříve chybně nazývaného Chrámu měsíce. Později se ukázalo, že budova má zřetelně inckou architekturu a dostala jméno Dům vybraných žen, příbytek pro Inkovy konkubíny a otrokyně, podobný Chrámu slunečních panen v Cuzcu. Po návratu do Limy se stavujeme opět u Číňana a jdeme si do hotelu sbalit věci na zítřejší přesun. Projíždíme pověstnými okrajovými "barrios" - čtvrtěmi plnými rákosových "domů" potažených igelitem, tady žijí ti nejchudší a není to zrovna příjemný pohled…

Do Pisca vyrážíme se zpožděním, ale na to si budeme muset v průběhu našeho putování zvyknout. Časem zjistíme, že čas udávaný na jízdenkách není časem odjezdu, nýbrž přistavení autobusu. Ale spolehněte se na to! Cesta z Limy do Pisca je dlouhá zhruba 240 km a vede pouští po Panamerické dálnici. Hlavním lákadlem zdejší oblasti jsou poloostrov Paracas a známé Islas Ballestas. Protože je už odpoledne, musíme nechat jejich návštěvu až na další den. Vyrážíme na obhlídku města, jehož centrum není nijak úchvatné, ale tržiště stojí za to.

Pokřikující prodavači, neznámé ovoce, pro nás neuvěřitelné množství druhů brambor, kukuřice, luštěnin, pečiva, ale taky kastróly, oblečení, boty, provazy, televize apod. Zkrátka vše, na co si vzpomenete. Nedílnou součástí bývají na tržištích levné vývařovny. U jedné z nich jsme zakotvili i my. Objednali jsme si typické menu completo za 3 S - tedy necelý dolar. Takové jídlo se skládá z husté polévky (sopa nebo crema) a jednoduchého druhého jídla (secundo). Někdy ještě desert (postre) nebo něco k pití. Po večeři se ještě dorážíme u pojízdných pekařů, kteří své dobroty vyrábí přímo na ulici.

Ostrovy Ballestas byly naprosto skvělé. Viděli jsme vše, co nám bylo slibováno, zejména velké , červené kraby, pelikány, kormorány a další druhy mořských ptáků, dokonce i tučňáky. Aby zvířata nebyla rušena, smí na ostrovy vstupovat pouze vědci a sběrači guána, které se vyváží do celého světa. V přístavu jsme si dali rybí specialitku Ceviche, což jsou mořské příšerky. Kuchař si ale moc záležet nedal. Poté jedeme do přírodní rezervace, nacházející se na poloostrově Paracas. Navštěvujeme zajímavé muzeum J.C.Tella věnované místní kultuře z období 7000 let př.n.l. až asi 300 n.l. a zátoku s plameňáky. Také nádherná pouštní krajina sklízí náš obdiv. Je neuvěřitelné, kolik barev tu má poušť na několika metrech čtverečných.

Odpoledne se přesunujeme do Nazcy. Cestou u Icy obdivujeme obří duny, kde je možno surfovat. Ještě před příjezdem do samotného městečka zastavujeme u vyhlídkové věže, ze které jsou vidět dva z mnoha obrazců, kvůli kterým se sem sjíždí lidé z celého světa. Z blízka jsou velice nenápadné, nevšimli si jich ani stavitelé Panamericany, takže jeden z nich je přetnut touto silnicí. Vlastní obrazce jsou nejlépe vidět z letadla za 40 dolarů. Nacházejí se v pouštním údolí na samém úpatí And. Začátkem 20. století zde byla odhalena jedna z největších záhad amerického kontinentu tzv. geoglyfy. Jsou to obrovské obrazce roztroušené ve zdejší poušti. Zobrazují zvířata, ptáky, ale také geometrické tvary. Vznikly odhrabováním svrchní červené kamenité půdy do hloubky asi 40 cm, kde je písek už světlejší. Úžasné jsou na nich zejména jejich rozměry, obrazy zvířat dosahují velikosti až 300 m a některé linie délky 50 km. Proto je vyhlídkový let prakticky jediný možný způsob, jak je spatřit. Trvá asi 45 minut, což bohužel nestačí na shlédnutí všech obrazců, takže jsme viděli např. kolibříka, opici, ještěrku, pavouka, strom, ruce, psa, velrybu, kondora a kosmonauta, a také spousty dlouhých linií. Před letem nedoporučujeme snídat!

Tato obrazová galerie pod širým nebem, jak je často nazývána, je opravdu jedinečná a nejznámější z toho, co nám po sobě Nazcánci, žijící zde ještě před příchodem Inků na přelomu letopočtu, zanechali.

Po obědě navštěvujeme pohřebiště v Chauchille, kde se díky aridnímu klimatu dochovaly mumie i s vlasy, nehty a oblečením. Některé lebky nesou stopy trepanace. Zlato už bohužel odvezli vykradači - huaceros. Působí to na nás poněkud morbidním dojmem. Zajímavé jsou i nedaleké podzemní, předincké, dosud funkční akvadukty, návštěva keramické dílny a ukázka amalgamace zlata.

Na noc odjíždíme z pouště do And. Naším cílem je "bílé město" Arequipa. Ubytováváme se v hotelu na Plaza de Armas. Tento název je typický pro mnohá města v Jižní Americe. V překladu to znamená Náměstí zbraní a jedná se zřejmě o jakési vyjádření vděku za "pomoc" při osvobozování od koloniální nadvlády. Z hotelu, na nemž je terasa, se nám naskýtá nádherný pohled nejen na město, ale především na dominantu tvořící jeho pozadí, vyhaslý vulkán El Misti (5825m) se zasněženým vrcholkem.Po prohlídce města s koloniálními kostely a kláštery, z nichž nejznámější je asi stále fungující Santa Catalina, zajišťujeme výlet na další dva dny do odlehlého údolí Colca, které se už nachází v poměrně vysoké nadmořské výšce, takže AQP se svými 2325 metry nám poslouží jako taková miniaklimatizace. |Peru|