20.11. Siange – Dharapani

Vyrazili jsme opět v 7.15. Teď je 12.00. Sedíme v hospodě, budeme tlačit Dal Bhat, což je místní typické jídlo. Rýže, luštěninová omáčka s různými příchutěmi a samozřejmě zelenina. Je odtud krásný pohled do údolí. Dnešní etapa je už mnohem náročnější než ta včerejší. Údolí se zúžilo a je mnohem strmější. Radka toho má už teď dost. Tak prý ne, ale podle mě kecá. Právě přišli nějací Francouzi. Dávají si také Dal, ale neumí smlouvat, čli za 150, my za 120 NRs.
Cesta je čím dál víc namáhavá, ale nádherná a zatím rozhodně nelitujeme. ňeka má víc peřejí, občas přecházíme visuté mosty s trochou strachu, jestli se na prknech nepropadneme. Zahlédli jsme také několik „asiorlů“, motýlů a ještěrek.
Po obědě stoupáme dál do dalších vesniček, které jsou od sebe skoro přesně hodinu cesty. Se získanou energií se nám jde líp. Asi po 2 hod. jsme se vyšplhali k vesničce Tal, která patří již do oblasti Manang. Její obyvatelé jsou šmrncnutí Tibeťany. Výhled na vesničku, kolem které protéká řeka, u ní se pasou krávy a to vše rozprostřené na nádherné náhorní plošině pod nám, je opravdu okouzlující. ňeka má barvu olivově zelené, jak říká Michal. Já to vidím jinak, ale protože on je tady šéf, nekladu odpor.
Je tady další kontrolní stanice. Místo je to nádherné, ale protože je teprve čtvrt na tři, jdeme dál. Čeká nás další stoupání a tři přechody visutých mostů. V 16.15 přicházíme do vesničky Dharapani (1943m n m), kde se ubytováváme v docela pěkném hotýlku, sprchujeme – lijeme na sebe vodu z kýblu. Teď už sedíme v restauraci a čekáme na vegetariánské makaróny s česnekovou omáčkou. Máme opravdu velký hlad. Spát jdeme opět brzo, máme toho tak akorát. Za dnešek jsme zvládli skoro celou trasu předpokládaného třetího dne.
Počasí: konečně se udělalo pěkně, vydrželo to asi do 14.30, pak zataženo, ale relativně teplo
ZS: trošku kašleme, ale desinfekce to vyřeší…

21.11. Dharapani – Bratang

Vyrážíme už tradičně ve čtvrt na osm. Ráno se ještě dohadujeme s hostinskou o ceně, ale vítězíme. Počasí není nic moc, ve srovnání se včerejškem se opět zatáhlo a ochladilo. Třetí, krizový den, se začíná projevovat i na naší kondici. Jdeme velmi vláčně a až před polednem se nám nohy trochu rozchází.
Ráz cesty se změnil. Dostali jsme se do pásu listnáčů a jehličnanů a procházíme v těsné blízkosti říčky Marsiangdi. Po cestě se neustále předcházíme s velmi zajímavou dvojičkou. Holka je z JAR a kluk z Nového Zélandu. Je s nimi docela zábava. On by si nejradši dal pivo, ale je neustále hnán kupředu „krásou, která ho tam nahoře čeká“. Chudák, je trochu při těle a určitě by si rád odpočinul. Ještě si ho dobírám a vykládám mu, že Pilsen je vlastně název českého města…

Na oběd jsme ve vesnici Koto, dáváme si opět Dal Bhat a je tu také check point. Příští víska je Chame, cílová stanice čtvrtého dne. Ne však pro nás. My jdeme teprve třetí a navíc tvrďácky pokračujeme, na rozdíl od všech ostatních, chytřejších. Jdeme ještě další dvě hodiny do Bratangu.
To jsme asi neměli dělat, protože bylo jasně vidět, že bude pořádně pršet a navíc, že bude dřív tma. Rozhodli jsme se to ale risknout. Trmáceli jsme se po za normálních okolností docela příjemné lesní cestě bez téměř jakéhokoli stoupání. K tomu začalo i hustě pršet. V 16.45 se před námi konečně objevilo něco, co připomínalo hotel. Nebyli jsme však sami, asi půl hodiny po nás přišli dva Němci, se kterými jsme se potkali už při obědě a nebyli na tom o moc líp. Byl to prostě záhul. To, jak vypadalo naše ubytování, vylíčí, ještě barvitěji než já, Michal.
Prkenná chajda, místo oken igelit, ve „zdi“ mezi prkny 1 cm díry, takže jsme spali celou noc v průvanu. Drkotajíce zuby (spal jsem totiž u zdi, takže jsem fungoval jako větrolam), jsem si dooblíkal nejprve kalhoty a potom i šusťákovou bundu, kterou jsme si omotal kolem kolen, jež mne při dotyku se spacákem studila. Pak už jsem usnul jako Budulman.
Hlavně, že „v Himalájích zima nebude“. To jsou Michalova slova u nich doma v teplém bytečku. Dnešní den byl opravdu krizový a v jeho finále jsem byla opravdu rozzuřená a vzteklá.
Počasí: ošklivé
ZS: únava