přesun Khajuraho - Agra, Agra, Fatehpur Sikri + Agra,

9.12. přesun Khajuraho – Agra

Indická státní doprava je naprosto skvělá. Opět nezklamala. Cesta do Agry měla trvat 9-10 hodin. My jsme to zvládli zhruba za 13, a to z jednoho prostého důvodu. Přímý bus, který jsme měli předplacený, byl zrušen. Prostě nejel. Takže jsme cestu absolvovali se dvěma přestupy. První byl asi po pěti hodinách v Jhansi a druhý ve Gwalioru. Do Agry jsme přijeli v deset večer a aby toho nebylo málo, tak nás jeden hňup s motorikšou odvezl úplně někam jinam, než jsme chtěli. Samozřejmě do drahého hotelu, kde by dostal provizi, kterou bychom platili my. Měl smůlu, nejsme tu druhý den, takže nedostal vůbec nic. Další nás zase vozil nesmyslnými objížďkami, aby si vydělal víc. Skončili jsme v hotelu Akbar Inn. Nebyl to sice také přesně ten, do kterého jsme chtěli, ale jeden z možných. Tak jsme v něm zůstali, když už jsme tedy jeli kolem.
Počasí: vedro, v noci v Agře zima, tak 4°C
ZS: oba nás něco prohání

10.12. Agra

Ráno se budíme celkem brzy, ale vstávat se nám nechce. Nakonec opouštíme naši komůrku až před desátou. Za 10 Rp se necháváme dovézt k pevnosti Agra Fort. Ještě před tím jsme navštívili mešitu Jama Masjid. Obojí je podobné těm v Delhi. Po cestě k mešitě jsme šli kolem nádraží, kde zrovna odjížděla nějaká lokálka. To zas bylo. Ještěže jsme tím nemuseli cestovat. Udělali jsme několik hodně povedených záběrů o kultuře cestování v Indii.
Z pevnosti jdeme už k Taj Mahalu. Potulujeme se uličkami jeho okolí, až jsme narazili na hospodu s názvem „Ano“. Upoutala nás cedule psaná česky, takže jsme se u ní samozřejmě zastavili a dozvěděli se, že Češi mají 50 % slevu na jídlo a ve sbírce vizitek, kterou nám předvedli, našel Michal také svého kamaráda Míru Šulce z Chebu. Samozřejmě jsme si tam dali oběd a posléze i svačinku – Lassi.
Pak už přišel na řadu mnou dlouho očekávaný a vysněný Taj Mahal. Nebudeme ho tu popisovat. Už to udělalo hodně lidí před námi. Je skutečně jedinečný, můžeme jen dodat, že jednou vidět je lepší než stokrát slyšet…zkrátka, jeďte ho omrknout, nebudete litovat.
Počasí: přes den teplo, večer zima
ZS: Trkla mě kráva, Michal OK
Zajímavé postřehy z reálu:
V restauraci nám při obědě nabízeli kulišárnu na zdravotní pojišťovnu. My si na tři dny jakoby lehneme do nemocnice s průjmem, lékař bude kontaktovat pojišťovnu faxem, ta proplatí fiktivní náklady na léčení. Údajně asi 12000 Rp, z nichž bychom my obdrželi 3500 na jednoho. Plus jídlo a komfortní bydlení v nemocnici. Navíc bychom mohli i chodit ven, jen bychom se museli občas ukázat, kdyby volal někdo z pojišťovny a chtěl s námi mluvit. To bychom se zrovna jakože probudili. Zajímavě vymyšleno. Je jasné, že ze žádné pojišťovny by nás nikdo nepřišel zkontrolovat. Pro mnoho lidí s malým rozpočtem určitě lákavá nabídka. Také jsme o tom samozřejmě uvažovali, spíše ale ze zvědavosti, jestli by to fakt klaplo. Asi jo, protože jsme nenašli fígl, jak by na to mohla pojišťovna přijít. A jen tak nezaplatit by si asi také nemohla dovolit. Nakonec jsme do toho nešli. Nejsme na to stavění, nechce se nám tu tvrdnout bůh ví kolik dní. Sice říkali, že tři. Jenže Indoši toho nakecají. Kdybychom jim všechno věřili, sedíme nejspíš ještě na letišti. Po návratu nám jedna kamarádka, která pracuje jako zprostředkovatelka pojistek na cestování do zahraničí říkala, že speciálně Agra je tím už notoricky známá a že to prostě neproplácí…Podobně se prý dají ušít boudy s cestovními šeky a platebními kartami.
Finta č. 2: Rikšáci, když to vezmou přes obchod, dostanou 10 Rp/os. když nic nekoupíme, nebo asi 2 % z nákupní ceny. Můžou si také vydělat 25 Rp, když vám dohodí hotel, ty ale zaplatíte vy. Proto ode dneška jezdíme rikšou jen do určité části města. V žádném případě jim neříkáme jméno hotelu, kam jedeme. Oni se tam totiž potom tváří, jako že nás dohodili. A my to pak „cvakáme“

11.12. Fatehpur Sikri + Agra

Do 36 km vzdáleného bývalého mughalského sídla Šáha Kabara jsme se vydali celkem brzo. Už v 8 hodin jsme nasedli na rikšu a jeli směr nádraží. Byl trochu natvrdlý, protože nás dvakrát dovezl na vlakové, přičemž jsme mu několikrát opakovali, že chceme na autobusové.
Ve Fatehpur Sikri už na nás čekalo hejno „průvodců zadarmo“, čili naháněčů do obchodů, kde to funguje stejně jako u rikšáků. Nenechali jsme se ale ošálit a jejich snahy odeslali na smetiště dějin. Potom už jsme se věnovali jednotlivým částem šáhova paláce. Místo je to velmi zachovalé s krásně udržovanými zahradami. Úžasná oáza klidu a pohody, kde si člověk krásně odpočine od toho mumraje venku.
Po příjezdu jsme se s rikšákama domluvili, že si společně přivyděláme. Oni nás dovezou do kšeftu, my se tam 5-10 minut porozhlédneme, oni vyfasují 20 Rp a půlku nám dají. Uděláme to tak 10x a budeme mít kilo. Vydrželi jsme to ve třech obchodech. Na víc jsme neměli žaludek. Protože jsme nedodrželi dohodu, rikšáci nám nic nedali. Ale našli jsme alespoň způsob, jak v nejhorším případě získat nějaké peníze nebo se aspoň nechat odvézt zadarmo.
Pak už jsme si šli ještě jednou naposledy vychutnat Taj Mahal.
Počasí: odteď tuto kolonku vynecháváme, až bude jinak, než hezky, obnovíme ji
Zdravotní stav: dobrý