Přesuny

14.11. přesun

Je 1.15 a my ještě pořád sedíme na nádraží v Old Delhi. Jediná změna, ke které došlo od posledního zápisu je ta, že čekárna se za tu dobu, co tu jsme, změnila na noclehárnu. Náš vlak má totiž v tuto dobu už 5 hodin zpoždění. Jinak je nám fajn, už asi 3 hodiny mastíme karty a střídavě se vztekáme. Bezúspěšně.
Jsme tu s nějakými Angličany, kteří ještě mají na batozích cedulky z letiště a jsou z toho v lehkém šoku. Kluk z té dvojice je podobný známému komikovi a má také patřičné kilogramy, a tak mu říkáme Hardy. Jedou také do Gorakhpuru a pokračují do Káthmandú, takže se možná připojíme. Jestli se ovšem odtud vůbec dostaneme.
Dostali, ale byl to boj a měl pokračování na etapy. Po příjezdu vlaku nastal nepředstavitelný chaos a tlačenice. Indové se proměnili v divou zvěř. Způsob jejich nastupování do vlaku se nedá absolutně popsat.
Poté, co jsme zjistili, že nemáme v našem vagoně žádnou šanci, jsme zaujali dvě nádherná volná místa v 1. třídě. Bohužel, ne na dlouho. Belzebub, který měl tento vagon na starosti, po nás chtěl 40 USD příplatek. Byli jsme tvrdˇáci a strávili asi 2 hodiny na chodbičce. Pak přišel belzebub č. 2 a odvelel nás do jiného, poněkud horšího kupé obsazeného ozbrojenými vojáky. Uvolnili nám dvě postele a my si spokojeně dáchli tak 2-3 hodiny. Belzebub, ze kterého se potom vyklubal průvodčí, na sebe nenechal dlouho čekat a přišel, že chce 1100 rupií. Opět jsme nevyměkli a v nejbližší stanici putovali konečně do nám příslušného vagónu. Kupodivu, k našemu velkému překvapení, jsme se dostali až na svá místa, kde teď spokojeně sedíme. Je neuvěřitelné, a znovu si to potvrzujeme, jak jsou Indové skladní. A my se jejich způsobům pomalu chtě nechtě přizpůsobujeme. Na místech pro 2 lidi, respektive dvou lehátcích, nás sedí devět a podobně vypadá celý vlak. Nemluvíme o třídě nejnižší, kde se zřejmě sedí na patra. S hrůzou jsme zjistili, že nemálo domorodců cestuje na střeše vlaku.
Venku je asi 30 °C a projíždíme typickou severoindickou krajinou, plošinou s rýžovými políčky, střídanými se třtinou, občasnými palmami a jinými stromy. Z fauny jsme zahlédli velké množství volavek, pár opic a samozřejmě posvátná zvířata. Ta jsou všude.
Počasí ve vlaku: neuvěřitelná směsice všech pachů a zápachů, teplo
ZS: Michal v pohodě, mě trochu bolí v krku

15.11. přesun

Ranním busem, který vypadal hrůzostrašně, nicméně ani jednou nezastavil kvůli opravě, jsme se přesunuli na hranice. Vyřízení víz a vůbec všeho, proběhlo bez problémů, a tak v 10.30 odjíždíme směr Káthmandú. Projeli jsme terajemi a kolem velké řeky, kde se raftovalo a objevili další důležité poznání. Nepálci jsou, stejně jako Indové,vynikající, ale úplně vygumovaní řidiči. Neustále nesmyslně troubí a někam se cpou. Protože jsme seděli v autobuse hned vedle řidiče, měli jsme to hned z první ruky.
Spíme v hotelu Gorkha Land, asi 15 min. od centra, vypadá nově a teče v něm teplá sprcha. Jdeme se podívat do turistické čtvrti Thamel, kde zjišťujeme, že mapa, kterou jsme koupili v Praze za kilo, tady stojí třicet korun. I přes tuto velkou ztrátu se chystáme pořádně nacpat naše dva dny hladovějící břicha, přesun totiž probíhal ráz na ráz a nikde nebyl pořádně čas. Také jsme telefonovali domů, řekli jen to nejnutnější a zaplatili 210 NRp, čili asi 3,5 USD.
Počasí: přes den vedro, v KTM se večer citelně ochladilo
ZS: velice dobrý, špatně nám nemá být z čeho, jedli jsme jen sušenky. Přesto vydesinfikujeme.

16.11.

Ráno jsme si dáchli až do 10. hodin, přestěhovali se do pokoje se sprchou a vyrazili do města hledat imigrační úřad, kde se žádá o tzv.“trekking permit“. Po cestě jsme si koupili za 20 Rp banány, a to hned na dvakrát. Poprvé nám ten pouliční obejda prodal sice žluté, ale přesto nechutně nezralé, tak jsme je šli vyměnit. Ty nové už ušly, přesto ale nebyly žádná sláva. Už si je nekoupíme.
Bloumali jsme a hledali ten slavný úřad tak dlouho, až jsme tam přišli těsně před zavíračkou, která je na naše poměry dost brzo, přesto jsme tam ještě naše žádosti propašovali. V 16.00 mělo být vše hotové. Rozhodli jsme se tu dobu vyplnit návštěvou Pashupatinahu, což je chrámový komplex. Bylo to docela zajímavé, protože zrovna dnes byl nějaký svátek nebo festival a věřící se tam stahovali. Nás ovšem do vlastního chrámu nepustili, protože nejsme hinduisté. Uvažujeme tedy o petici za návrh zákona o nevpouštění hinduistů do našich kostelů, aby to bylo fifty fifty.
Po vyzvednutí permitů jsme se vrátili zpět do centra na večeři. V jednom z obchůdků jsme objevili velké obaly na batohy proti dešti, takže jsme je koupili, protože předpokládáme, že se budou hodit. Hned vedle byl bar, kam jsme zaskočili, původně jen kukánek, pak se nám v něm ale zalíbilo, a tak jsme zůstali do zavíračky. Měli tam super cocktaily… Zdůvodnili jsme to tím, že v následujících dnech asi hned tak nebude příležitost a navíc jsme slavili týden přežití v Asii.
Počasí: zataženo, smog, 20°C
ZS: dobrý