Ghara - Ulleri, Ulleri - Pokhara, Pokhara

30.11. Ghara – Ulleri

Cesta do Ghorepani je nekonečně dlouhá a také dost namáhavá, protože nám přímo do obličejů svítí slunce a schodů jsou tisíce. Ploužíme se jen velmi pomalu s častějšími přestávkami. Toto naše trápení zmenšuje okolní nádherná subtropická příroda, místní vesničky a v neposlední řadě nádherné pohledy na okolní zasněžené vrcholky Annapurny a Dhaulagiri.
Do vesničky Chitre, poslední před Ghorepani, přicházíme přesně podle plánu, za tři hodiny. Tady se cesta dělí. Jedna naším směrem a druhá do Base campu pod Annapurnu.
Permit by nám na to ještě stačil, ale ani se moc nemusíme rozmýšlet a míříme směr Pokhara. Už na to nemáme morál.
Za Ghorepani si po kontrole dáváme oběd a pokračujeme dál do údolí. Jdeme nádherným . Je jen škoda, že ty stromy nekvetou, to by byla paráda. V dnešním cíli, Ulleri, jsme v 17.00.
Večer bude probíhat zřejmě velmi podobně, jako ty předešlé.Večeře, čaj, karty a do postele. Tajně doufáme, a zítra uděláme vše pro to, aby to byla dnes naše poslední taková noc. Snad se zadaří a zítra to dotáhneme do cíle – Pokhary.
Počasí: dopoledne teplo, odpoledne se zatáhlo, teplo ale zůstalo
ZS: OK

1.12. Ulleri – Pokhara

Vyrazili jsme před osmou. Cesta vedla stále po schodech dolů. V jedné restauraci jsme dali sušenky a čaj a pokračovali pak do Birethanti, kde byl poslední check – post. Odtud to bylo už jen půl hodiny na autobus, a tak jsme ve 14 hodin byli v Pokhaře. Ubytovali jsme se v přepychovém a ani ne moc drahém hotelu Eagle Mount ve čtvrti Lakeside. Napřed jsme „natlačili do hlavy“, teď Radka pere a pak budeme zase „tlačit“.
Večer se jdeme projít do místního

Thamelu a při zpáteční cestě objevujeme námi dlouho vytoužené jablkové koláče za 10 NRp. Tak jsme jich koupili za 120 NRp a teď sedíme na posteli, konzumujeme a pouštíme si na kameře záběry z treku.
Počasí: teplo
ZS: žádné excesy

2.12. Pokhara

Vstáváme poměrně brzy, jsme už tak navyklí. Před osmou už bloumáme po hlavní „turistické“ ulici a okukujeme obchody. Nejdřív si Michal nechává ušít „kraťasokalhoty“ na míru za 400 NRp, potom si já vybírám sukni a mezitím navštěvujeme poněkolikáté a jistě ne naposledy různá knihkupectví. Sháníme průvodce po Indii, njlépe nějakého zlevněného, použitého.
Dnešní den jsme nazvali „relaxační“. Ani jsme se neunavovali jít na nádraží kvůli lístkům do Varanásí a zdáváme tento úkol majiteli hotelu, kde bydlíme. Nechce se nám s tím „párat“. Kolem jedenácté dostáváme chuť na zbytek buchet ze včerejška, a tak se vracíme do hotelu a objednáváme si k nim čaj a kafe, sedíme na terase, píšeme pohledy a siestujeme. Odpoledne je podobné ránu. Kupujeme další buchty, jsou opravdu vynikající. Obcházíme další obchody s knížkami a když nás to přestává bavit, jdeme si sednout k jezeru.
Konečně máme průvodce po Indii, Michal si vyzvednul kalhoty, aby vzápětí přišel na to, že je půjdeme reklamovat, protože mají špatný zip.
Počasí: teplo, svítí sluníčko
ZS: dobrý, bereme první antimalarika