Ráno se stěhujeme do levnějšího, ovšem pro nás přijatelnějšího hotelu. A ještě s televizí. K Radčinému obrovskému nadšení se mi podařilo večer naladit fotbal.
Balíme věci, které nebudeme potřebovat v Nepálu a odjíždíme motorikšou na českou ambasádu. Tam nás přijali velice mile, přestože neměli úřední hodiny. Stejně mile nás ovšem také vyprovodili. Nejsou bohužel žádná úschovna, což jsme chápali. Dali nám alespoň adresu jedné v centru. Zítra tam dáme věci a děj se vůle boží…
Necháváme se odvézt za 50 Rp (1USD je 40Rp) zpět do centra. Lze to pořídit i mnohem levněji, pokud se necháte zlákat k prohlídce obchodů s předraženým zbožím pro turisty. Rikšák pak dostane za vás provizi kolem 10 Rp. Stojí to ovšem čas.
Cestou jsme se zastavili v chrámu Lakshmi Narayan. Je docela upravený a udržovaný, na tu bídu co tady v Delhi panuje. Po prohlídce se vydáváme pěšky nazpět. Chtěli jsme si trošku indickou metropoli „ohmatat“. Samozřejmě jsme se zamotali, ale hned nám jeden Indoš pomohl. Dovedl nás k informačnímu centru, kde jsme vyfasovali mapu.
Začíná se stmívat a přichází na nás hlad. Zaháníme ho každý třemi banány asi za 10 rupek. Stačilo to jen ale na tu největší krizi, a tak došlo na nejošidnější část dne. Budeme se muset najíst v pouliční hospodě. Michal je protřelejší, není v Indii poprvé, a asi má taky větší hlad, tak zasedá hned v té první, která nám přišla do cesty. Radka odolává asi třem následujícím, které míjíme, a ve čtvrté zasedáme podruhé. Rýže „vegetable pulao“ za 25 Rp a dvě porce opečených brambor se zeleninou jsou docela chutné. Přichází ke slovu naše rčení „vejdi a neuškoď“, které používáme v podobných situacích. Zakončujeme to mixem oříšků za 10 Rp.
Večer v hotelu „desinfikujeme“ a koukáme na brazilskou ligu. Co víc si můžeme přát?
Počasí : stejné jako včera
Zdravotní stav: Radku pobolívá hlava z toho strašného smogu, jinak pohoda
Do dalšího dne vstáváme s úsměvem už v 8 hodin. Na druhý pokus balíme naše menší zavazadla a kolem půl desáté vyrážíme opět do ulic hledat úschovnu, kterou nám poradili na ambasádě. Po včerejších zkušenostech se raději necháváme odvézt rikšou, protože jsme zjistili, že to sice něco stojí, ale ušetří to spoustu tápání v neznámu. Platíme 10 Rp.
Úschovna je na jedné z ulic v bazaru u nádraží. Přístup k ní vypadá dost děsivě, ale byli jsme stateční a nechali tam dva modré batůžky. Cena 3 Rp za den. Snad se s nimi ještě shledáme.
V hotelu opět balíme. Tentokrát to jde rychle. Motorikšou jedeme neskutečně špinavými, zpustlými a přeplněnými ulicemi na nádraží v Old Delhi. Několikrát stojíme v zácpě a udíme se ve výfukových plynech. Konečně jsme na nádraží a batohy ukládáme do úschovny. Chceme se totiž před odjezdem ještě podívat na Červenou pevnost, která není daleko. Ještě před její návštěvou testujeme naše žaludky v pouliční restauraci. Vypadá docela slušně a tak si dáváme čínské nudle se zeleninou. Michal hned dvě porce.
Teď sedíme v Červené pevnosti. Čekali jsme jí podle fotek honosnější a hezčí. Je potřeba trošku fantazie, aby si člověk představil, jak to tu vypadalo před staletími. Přes bazar jsme se pak přesunuli do mešity Jama Masjid. Je tu docela zábava, protože nás celou dobu nahání tři kašpárci, kteří jsou němí a pořád jen cosi huhlají a odevšad nás vyhání. Nejdřív jsme si mysleli, že je to kvůli nezaplaceným 50 Rp za kameru, ale u východu jsme se dočetli, že všichni nemuslínové musí 20 min. před západem slunce ven. Muezzin právě ladí mikrofon a mi odcházíme na nádraží.
Počasí: teplo, kolem 28 °C
ZS: moje hlava dostala rozum a přestala blbnout, Michal stanovil diagnózu, jedná se o absťák na kafe. Michal je OK