Bratang - Manang, Manang - Letdar, Letdar - Thorung Phedi

22.11. Bratang – Manang

Ráno jsme se probudili a obloha byla úplně bez mráčku, to nám hned pozvedlo mysl. Noční vítr zajistil jasnou oblohu, a tak jsme se mohli kochat nádhernými pohledy na Annapurnu II., III. a IV. Také byl vidět Pisang Peak. Cesta byla po včerejším martýriu více než příjemná. V Hunde obědváme znovu Dal Bhat, který jsem si už zamiloval.

Jsme ve 3300 m n m a poslední hodinu jdeme čerstvým popraškem sněhu. Další pokračování bylo více než příjemné. Svítilo sluníčko, šli jsme nádherným údolím, kolem zasněžené hory a božský klid. Kupodivu jsme potkali i velmi málo turistů..
Po obědě se nám šlo velmi dobře a relativně i rychle, protože po cestě nebylo žádné stoupání. Kde jsme se vzali, tu jsme

se vzali v Manangu, kam jsme se včera zařekli nejít, protože se nám to zdálo už příliš daleko.
Asi půl hodiny hledáme hotel, ale po zjištění, že stojí všechny úplně stejně, jsme prostě do jednoho vlezli. Má tu výhodu, že si můžeme dobít kameru, je tu totiž elektrika. A taky zima. Jen doufáme, že sem nepotáhne tak, jako včera.
Dáváme si čaj, opět s našimi německými přáteli, kteří mají pivo. Jak by taky ne, jsou z Heidelbergu a pracují v místním pivovaru. Náhoda tomu chtěla, že si vybrali stejný hotel jako my. Často se s nimi potkáváme. Mají poloviční batohy, a tak jsme to my, kdo vždy přichází později…
Počasí: nádherně jasno, sluníčko svítí celý den, ale je chladno

ZS: jsme ve 3400m n m, cítíme se dobře, já mám rýmu a Michal lehčí průjem

23.11. Manang – Letdar

Štěstí se na nás směje od samého rána. Obloha je bez mráčku, teplota přijatelná a panoramata, která se nám otevírají, se jen těžko popisují. Je chladno, a tak vycházíme poněkud později, než obvykle. Je 8.30 a hned od Manangu nás čeká dlouhé stoupání. Jdeme opravdu velmi pomalu. Do další vesnice přicházíme zhruba po dvou hodinách chůze. Protože nás však z Manangu vyšlo celé procesí, tak pokračujeme dál. Oběd si dáváme až o hodinu později v osamělé restauraci s  na okolní vrcholky.

Do vesnice Letdar, kam chceme dnes dojít, to jsou, podle místňáků, asi tři hodiny. Jdeme velmi pomalu, nechceme uspěchat aklimatizaci. Přesto potkáváme naše dva známé Němce. Chtějí dnes až do Thorung Phedi, ale ztrácí tempo.
Ve 14.30 docházíme do vsi Letdar – Lattar, kde naše dnešní etapa končí. Jsou tu jen tři lodge, všechny za stejnou cenu. Ubytováváme se v tom na pohled horším, v konečné fázi bude stejně zima všude. Ještě se jdeme chvíli vyhřívat na sluníčko, ale jen do té doby, než zapadne za kopce. Pak už se hodně ochlazuje a my prcháme do místní restaurace. Je tady šílená zima, takže píšeme v rukavicích a dost dobře nechápeme myšlení místňáků, kteří nám na jednu stranu dali pod stůl kýbl s uhlíky na zahřátí a sami stojí kolem ohně a na druhou stranu tady větrají, jako kdyby bylo venku 30 nad nulou.
Počasí: obloha jako vymetená, ani mráček, přes den je relativně teplo (Michal to odpochodoval v kraťasech), po západu slunce nastává příšerná zima, v noci bude určitě mrznout.
ZS: zatím necítíme žádné výškové problémy, jen při rychlejším pohybu se zadýcháváme, já mám pořád rýmu, Michal průjem

24.11. Letdar – Thorung Phedi

Ráno se nám vůbec nechce z postele. Je nám zima a ani jeden nehodláme vystrčit nos z postele. Nakonec je Michal svými zažívacími problémy vylézt ven. Jdeme se pak oba mrknout jedním okem ven a pak zase rychle do spacáků. Ležíme asi do 7.30 a v 9.15 vyrážíme. Už nás spousta „šílenců“ předešla, takže máme co dělat. To je řečeno jen obrazně, nehodláme s nikým závodit, protože nás čeká už jen a jen stoupání. Počasí je v celku příznivé, opět bez mráčku, jen je ještě chladněji než včera.
Jdeme pomalu, abychom se moc nezafuněli. V Thorung Phedi, to je poslední vesnice před sedlem, jsme půl hodiny po poledni. Cesta byla dost hrozná. Nejdřív jsme přes dvě hodiny jen stoupali a do samotného Phedi pak pro změnu prudce klesali. Místy to bylo o držkopád, protože bylo zamrzlo.
Chvilku sedíme na sluníčku, tlačíme sušenky a přemýšlíme, jestli jít dál. Když se podívám směrem, kam bychom se měli vydat, je veškerá chuť pryč. Michalovi se ale nechce o jedné čučet u chalupy, takže pokračujeme. Po cestě je ještě jedna kontrola a pak už vzhůru do bezvědomí. Je to tvrdý boj, stoupání opravdu prudké, ale tato dřina je odměněna nádhernými výhledy. Každým metrem trháme své výškové rekordy.
Do posledního možného hotelu na cestě přicházíme odděleně. Já se trošku víc loudám a přicházím zhruba 15 min. po Michalovi, asi ve 14.50. Ubytováváme se v dormu s nějakými Italy. Je pěkná zima, takže se okamžitě převlékáme do všeho, co nacházíme v batozích a upalujeme do místní malé restaurace, která je už skoro bez volných míst. Dáváme si opečené brambory a riskujeme i čaj. Průjem máme už oba, takže horší už to asi nebude. Psychicky se připravujeme na zítřejší výstup, který představuje asi 700m stoupání. Spíme ve výšce 4700 m n m. Věříme, že počasí vydrží a zítra nebudeme mít větší problémy.
Počasí: jasno, chladno, mírný větřík
ZS: včera jsem poprvé zapomněla desinfikovat a skončilo to lehčím průjmem. Už se nemůžu vysmívat Michalovi. Jinak jsme v celku v pohodě, trochu kašel a rýma