Přesun na trek, Beshisahar - Siange

17.11.

Dnešní den byl docela pestrý, kolem deváté jsme už byli v půjčovně kol. rozhodli jsme se vydat za poznáním zajímavých míst KTM na kolech. Nápad to byl víc než dobrý, jen počasí nám nepřálo a nebylo zrovna ideální k takovému výletu. Celý den totiž pršelo. Kola byla na velmi slušné úrovni, dokonce s odpruženými vidlicemi.
Jako první cíl naší trasy jsme si určili koupi lístku na bus do Beshisaharu na příští den, což proběhlo bez problémů a pak už jsme se vydali hledat stupu Swayambunath neboli Opičí chrám. Ten se nachází na kopci, takže jsme se museli ploužit po schodech. Stálo to ale za to. Je moc pěkný a samozřejmě k němu patří i opice, kterých tam bylo poměrně hodně.
Rozmýšlíme, co podnikneme dál, protože prší čím dál víc. Nakonec zvítězila touha po poznání a my pokračujeme dál do části Patan. Nějakým nedopatřením se dostáváme na Durbar square, které jsme plánovali až na později, ale když už tu jsme… Zvlášť zajímavé bylo spatřit v Chrámu bohyně Kumárí samotnou mladou dívenku, která jí má zosobňovat.
Odtud se už přesouváme do Patanu. Nachází se tady podobné náměstí. Michal dostal hlad, takže kultura šla stranou a dali jsme si tedy oběd. Poté si prohlížíme náměstí a nedaleký Chrám devítitisíc Budhů, odkud už se vracíme do hotelu. Cesta byla příšerná, protože jsme najeli na okruh kolem města a ten smrad z výfuků se nedá vůbec popsat.
Večer jsme byli opět, a asi naposled, v Thamelu. Bloumáme a doplňujeme energii na dlouhý trek, který nás čeká. Michal se cpe jak urvanej ze řetězu. Nejdřív si dal tři porce moma v restauraci, to jsou takové taštičky uvnitř s masem nebo zeleninou. Pak to dorážel dalšími zakoupenými na ulici. Vejdi a neuškoď. Posíláme první pohledy domů.
Počasí: šeredně, déšť, ochladilo se
ZS: včerejší coctaily jsme přežili bez úhony

18.11. přesun na trek

Ráno jsme zvládli vstávání celkem bez problémů a v 6.30 opouštíme náš, teď už bývalý, relativně luxusní, hotel. Kdyby takové byly všechny…Chceme si najmout motoriku, ale jak už to bývá, žádná v dohledu. Jdeme tedy na hlavní ulici. Ještě než na ní dorazíme, zatarasí nám cestu šílená kráva. A to doslova a do písmene. Před našima očima málem porazila kluka a způsobila bouračku. I domorodci před ní prchali. Nakonec nás přece jen propustila.
Autobus byl menšího typu a střechu měl vrchovatě naloženou. Jedou s námi i další Evropané. Vyjeli jsme v 7.20. Cesta OK až po Dumre. Odtud vynikly terénní schopnosti našeho ne autobusu, ale tatabusu. Taková je zdejší značka, používaná též v Indii. Asi třikrát jsme traverzovali přes řeku, která nám mimochodem poskytovala překrásné pohledy. Do Beshisaharu jsme dorazili asi ve 14.15. První, kam jsme zamířili, byla hospoda, kde teď čekáme na jídlo a hrnou se nám nabídky na levné ubytování. Majitel má asi navíc i provizi, protože už čekáme hezky dlouho.
Nakonec spíme v hotelu asi 5 minut od hospody v přepočtu asi za pět korun. Podmínkou je, že si dáme večeři v hotelové restauraci. Je nám úplně jasné, která bije, a tak si nejdřív prohlédneme „jídelní lístek“. Je tu draho, ale vzhledem k ceně hotelu je to v podstatě fuk, takže zůstáváme. Vedle nás spí Belgičani, ti platí za spaní dvacku a večeří taky tady. No, dáme si jednu porci za ně. Jsme zvědaví, jestli zítra ráno při placení bude opravdu to bůro stačit.
Počasí: přes den zataženo, ale teplo, večer prší, v noci lije jako z konve
ZS: dobrý

19.11. Beshisahar – Siange

Ráno jsme se vyhrabali kolem čtvrt na sedem, což je pro nás celkem neobvyklá doba, ale včera nešla elektrika, a tak jsme šli brzy spát. Zřejmě se budeme muset na tento způsob přeorientovat. S placením hotelu to nakonec proběhlo docela hladce, zkusili nás na dvojnásobek, ale vzhledem k tomu, že nám byli po prsa, to nepřeháněli.
Kolem čtvrt na osm vyrážíme podél řeky proti proudu a kocháme se krásnými, nejen scénickými, ale přímo spektakulárními, výjevy. Cesta se vlní a zatím není moc náročná. Jde se nám docela dobře. Celé dopoledne procházíme vesničkami domorodců, kde nás zdraví spousty dětí. Chtějí po nás tužky a bonbony. Abychom je „nekazili“, nic jim nedáváme. Spíš je to ale proto, že nic nemáme. Tohle jsme nedomysleli…
Po 11. hodině, kdy se dostáváme na čelo „pelotonu“ (turistů je tady dost), se zastavujeme v Nadi na oběd. Hodinu před tím v Bhulbule platíme vstup do NP, a to 16 USD na osobu. Jen se nám protočily panenky, protože jsme mysleli, že permitem placení končí. Z toho jsme však byli vyvedeni.
Pokračujeme dál podobnou cestou jako dosud. Kolem rýžových políček, pasoucích se krav a lopotících se domorodců. Vesničky řídnou a začínáme stoupat. Ve 12.30 se zapisujeme na kontrolní stanici v Bahundande, kde měla podle původních předpokladů končit naše dnešní etapa. Vesnice už leží dost vysoko (1300m) a stoupání v ní je dost prudké. Za další půlhodinu jsme se doplazili na její konec a začali pro změnu prudce klesat, což nás samozřejmě nesmírně „potěšilo“. Vracíme se opět k řece. Jdeme přibližně do půl čtvrté, a protože začíná opět pršet, stejně jako včera v tuto dobu, ubytováváme se ve vesničce Siange v jedné z lodgí, jak se nazývají místní levné ubytovny pro turisty. Není to žádná luxárna, ale na přespání to stačí. Rychle, než vychladnem, dáme sprchu, véču a jdeme spát.
Počasí: přes den zataženo, teplo určitě přes 20°C, navečer ochlazení a déšť, odpoledne mírné přeháňky
ZS: příjemná únava