"Nejkrasnejsi zeme, jakou kdy lidske oko spatrilo!" Tato slova zvolal dne 27. rijna 1492 Krystof Kolumbus pote, co u neznameho pobrezi zakotvil. Domnival se, ze je soucasti Asie. Omyl napravil az Sebastian de Campo ktery obeplul ostrov v roce 1508. Spanelsti conquistadori privezli do zeme mnoho utrap. Pro domorode Arawaky a Tainy zacalo tezke obdobi boju o holy zivot. Obstal malokdo. Na budovanych plantazich nemel kdo pracovat, tak byli privazeni africti otroci. Masovy dovoz cernych otroku vyvrcholil okolo roku 1790. Zruseni otroctvi prinesly az nepokoje mezi spanelskymi pristehovalci a kreoly( Spanele narozeni uz na Kube), ktere vyvrcholily v roce 1868. Zejmena po teto dobe lakala Kuba cetne investory, dobrodruhy a vice ci mene zkusene revolucionare a politiky. Zeme, rizena posledni ctyri desitky let obdivovanym i proklinanym diktatorem Castrem se stale vice propada v beznadeji a hospodarske i politicke izolaci. Po mnoho let se vyhybala i mne. O to vice jsem si ji pri kratke sluzebni ceste uzil. Nechal jsem na sebe vse pusobit volne, bez predsudku a uz v prvnich dnech me vstoupila citelne pod kuzi.

"No es fácil" - neni to jednoduche. Tuto vetu uslysite na Kube nejcasteji. My, co jsme prozili radostna desetileti budovani realneho socialismu, ji dokonale rozumime. Pokud si vzpomenete na vybydlene lokality velkych mest, prazdne a zapachajici prodejny masa kdekoliv, neosobni prostranstvi pripravena prijmout nahnane, radoby prestastne manifestanty, korupci a aparatciky na vedoucich mistech,politicke poutace a monumenty, stara a vrzajici auta, tak to je casto prvni dojem z nejvetsiho ostrova karibskych Velkych Antil. Ostatne ta historicka americka auta, jsou dnes spise mistni chloubou. Nejen u nich si clovek uvedomi, ze na Kube se zastavil cas. "Zubni pasta, toaletni papir a mydlo se daji na Kube obcas sehnat", pise se v uvodu jednoho tisteneho pruvodce.

Nekolikadenni navstevu musim dokonale vyuzit, tak nelenim a s focenim zacinam jiz casne rano. Jde to v rychlem sledu. Basta socialismu nabizi prekvapive mnoho necekanych atrakci a fotografickych motivu. Zacnu u tech nejlepsich.
Lide. Lide jsou v teto zkousene zemi neuveritelne mili a vetsinou nezistne vstricni. Denne fotim mnoho portretu a az na nekolik naaranzovanych typku v oblasti centra stare Havany, nikdy nezadali penize. Svym "modelum" jsem casto platil sam a s radosti. Byl jsem prece vychovan k solidarite v ostbloku! Lide jsou zde krasni a zeny neobycejne tajuplne. Miluji pobavene pohledy snedych az cernych Kubancu pri exponovani. Mulati, cernosi, belosi, na barve pleti nesejde. Dobry clovek se pozna podle oci. V tech kubanskych ctu beznadej, smireni, revoltu, stesti a velke pobaveni. Kubanci se radi bavi a moc si to uzivaji. Za to je od prvni chvile obdivuji.

Denni i nocni toulky po stare Havane, Habana vieja, patri k nezapomenutelnym. Kolonialni cast mesta s dlazdenymi ulicemi, kdysi vypravne domy s nekonecnym slouporadim, barevnymi vitrazemi a balkony, dovedou uzasleho poutnika az na nabrezni tridu Malecón. Misto s nezapomenutelnou atmosferou, plne smejicich se a zadostivych oci.

Stoji za to, venovat den toulkam po mistech spojenych s zivotem a dilem nejslavnejsiho americkeho Kubance. Ernest Hemingway nejen popijel v mistnich proslulych barech, ale tady napsal i svuj snad nejznamejsi roman "Starec a more". Namety pro roman, jenz mu vynesl v roce 1954 Nobelovu cenu za literaturu, sbiral mezi rybari a pri plavbach okolo Cojímaru, kde take kotvil svuj clun El Pilar. Odsud obcas odplouvaji tzv. "vorari". Nestastnici, kteri uz Fidelovi neveri a naopak uveri, ze na severu je zeme jejich snu. Mnozi nikdy na vytouzenou Floridu nedopluli. Jejich ztrapena tela se stala vitanou svacinou pro nenasytne zraloky, kterych je v Mexickem zalivu pozehnane. Klid jejich neklidnym dusim. Nenechal jsem si ujit navstevu domu slavneho bourlivaka i pokoje v hotelu Ambos Mundos na ulici Obispo, kde v prvnich dnech po prijezdu na Kubu pobyval. Pri daiquiri v restauraci El Floridita jsem myslel na to, jak si papa Hemingway dokazal skvele uzivat zivota. Uzivam si take. Mojito, langusty, cerstve ryby, daiquiri, slunce, slunce, slunce. Fidelova Kuba ma mnoho tvari.

Valle de Viňales, to je raj pro fotografy a milovniky romanticke prirody. Narodni park lezi 53 kilometru na sever od Pinar del Rio, asi 200 kilometru od Havany. 21500 hektaru kouzelne tvarovane prirody nabizi nespocet prilezitosti pro dobrodruzstvi i romantiku. Oboje jsem si dosytosti uzil pri casnem rannim foceni skvele nasvicenych scenerii. Z rovinateho udoli, s policky s cervenou zeminou, se zvedaji zelene porostle prastare vapencove kupy. Puvodni prehistoricky podmorsky koral zde vymodeloval masivy, ktere jsou casto vyhlodany podzemnimi vodami do tajuplnych jeskynnich bludist. Nizke ranni slunce osvetlovalo erozi zaoblene kopecky lemovane porosty kokosovych palem a prokreslovalo tak krajinu, jez pusobila nesmirne vytvarne. Uz dlouho jsem nestal v tak sugestivnim miste. Mraz mne z te krasy behal po tele. Pri castych expozicich jsem si predstavoval, co jeste mileho me v teto krasne, ale osudem tezce zkousene ostrovni zemi ceka.

Jirka