Ani jsem se moc nestacil ochladit a uz me pracovni povinnosti "vyhnaly" opet do zahranici. Tentokrat vsak jizneji a dokonce pres ocean. Po jedenactihodinovem letu a noci v portugalskem Lisabonu, jsem se ocitl v proslunene Brazilii. Zeme samby, bossa novy, karnevalu, fotbalu a zariveho slunce me okamzite vtahla do opojneho rytmu plneho nevazanosti a svobody. Nejsem zde ale proto, abych se bavil. "Brazilsky specialista", cestovni kancelar EMMA (www. emma.cz), ode mne ocekava nejakou viditelnou novinarskou praci. Tady vsak prace neni ani praci. Vse, co v Brazilii delate, je spise smesice horecne touhy po novych poznanich a radosti
z objevovani.

Pri minulych navstevach jsem prozkoumaval oblasti okolo Rio de Janeira a na hranici s Argentinou a Paraguai. Dnesni, pouze nekolikadenni navsteva, me zavedla vice na sever. Letadlo spolecnosti TAP Portugal dosedlo na plochu letiste v Salvadoru a zacal kolotoc, ktery mam tak rad.

Salvador je hlavnim mestem svazoveho statu Bahia a patri k nejstarsim a nejkrasnejsim v cele Brazilii. Chlubi se neuveritelne rozsahlou sbirkou nadherne kolonialni architektury. Jak by take ne, vzdyt bylo zalozeno uz v roce 1549. Nejvetsi rozkvet zaznamenalo
v 17. stoleti, kdy profitovalo z ohromnych sklizni cukrove trtiny a tabaku. Po poklesu svetovych cen techto komodit, plnily kapsy portugalskych plantazniku urody v Evrope ceneneho kakaa. Jeste nez k tomu doslo, byly tyto pobrezni lokality svedkem mnohaletych boju mezi pristehovalci a indianskym kmenem Caete. Nez domorodci definitivne podlehli, stacili nekolik bojovnych Evropanu zbastit. Mezi jinymi i prvniho guvernera a prvniho biskupa. Salvador byval hlavnim otrokarskym pristavem, dodnes je vetsina obyvatel cerne pleti.

V roce 1844 objevili portugalsti pristehovalci ve vnitrozemi bohata naleziste diamantu. Vydal jsem se po jejich stopach. Sestihodinova jizda me dovedla az do hornickeho mestecka Lencois v srdci Narodniho parku Chapada Diamantina. Jmeno mesta znamena "deky" a je odvozeno od zakladny prvnich prospektoru. Nemeli zprvu penize na domy, tak si proste zhotovili pristresky z dek prehozenych pres vetve stromu. Oblast pozdeji znacne zbohatla. Mestecko se chlubi krasnou kolonialni architekturou a skvelymi kulinarskymi specialitami. Uzasne byly opakovane toulky korytem reky Mucugezinho. Nacervenala zelezita voda vytvari v odlivovych tunkach vdecne obrazce. Fotograficke "hopsani" po omletych kamenech reky jsem odskakal narudlymi spaleninami od slunce.
V Brazilii prave vrcholi jaro a nasinec si na ostre tropicke slunce musi davat pozor.
K nejoblibenejsim mistum rozsahleho parku (zabira polovinu Ceske republiky), patri tristametru vysoka stolova hora Morro do Pai Inacio. Daleke pohledy jsem fotil pres cetne kaktusy, ktere mistni indiani jmenuji xique-xique. Tady, ve vnitrozemi, jsem objevil dalsi, uplne jinou Brazilii. Hned jsem si ji oblibil.
Po navratu do Salvadoru jsem se soustredil na blizsi poznani zivota mistnich obyvatel. Na kazdem kroku jsou zde znat africke vlivy. Prosel jsem vyznamne chramy a oblasti, jez jsou kolebkou typickych afro-brazilskych nabozenskych kultu. Candomble a umbanda maji dodnes po cele Brazilii miliony oddanych vyznavacu. Vliv cerneho kontinentu je znat i v mistni kuchyni. Oblibil jsem si tapioku,
na panvicce osmahnutou placicku z kokosove smesi, plnenou syrem a kurecim masem. Ingredience z Afriky predstavuji zejmena palmovy olej, kokosove mleko a arasidy.

Konecne jsem mel take sanci seznamit se blize s capoeirou. Tanecni bojove umeni ma puvod v Angole. Predstavovalo ritualni boj za ziskani svatebnich prav zen, kdyz dosahly puberty. Dnes je formou bojoveho sportu, neco mezi tancem a zapasem. Dva bojovnici uchvacuji stylizovanym ladnym bojem, ktery je doprovazen hrou na berimbau. Capoeira je typickym reprezentantem zejmena Salvadoru i celeho statu Bahia.

To uz se moje pozornost stale vice orientovala na vychod, daleko do hloubi nekonecneho Atlantiku. Cekala me plavba katamaranem do mestecka Morro de Sao Paulo na ostrove Tinhare. Krasne plaze, reggae bary, hipisacke podniky...to nejkrasnejsi melo teprve prijit.

S pranim pekneho podzimu vsak pro dnesek koncim.

Jirka